Chceme jasná a vymahatelná pravidla pro krátkodobé ubytování.

Praha 1 vzhledem ke svému historickému jádru nejvíc trpí turismem a tím pádem je i nejvíc „postižena“ tzv. krátkodobými pronájmy typu Airbnb či Booking.com. Máte přehled o tom, kolik takových bytů se na Praze 1 nachází a zda jsou způsobilé pro pronájem?

Přesný přehled dnes bohužel nemá nikdo. A právě to je jeden z hlavních problémů celé debaty. Mluvíme o fenoménu, který výrazně ovlivňuje život v centru Prahy, ale stát ani obce dnes nemají jednotnou a ověřitelnou evidenci, ze které by bylo jasné, kolik bytů se ke krátkodobému ubytování skutečně využívá, kdo za ně odpovídá a zda jsou právně a stavebně způsobilé k poskytování ubytovacích služeb.

Přitom nejde o okrajový jev. Analýzy IPR dlouhodobě ukazují, že nabídka krátkodobého ubytování se mimořádně koncentruje právě do historického centra. My to navíc vidíme každý den v praxi. V některých domech už se nebavíme o tom, že si někdo jednou za čas přivydělá pronájmem pokoje. Bavíme se o bytech, někdy i o celých bytových domech, které fakticky přestaly sloužit bydlení a fungují jako hotelové pokoje.

To je podle mě zásadní rozdíl. Sdílení vlastního bydlení je jedna věc. Systematické podnikání v bytech určených k bydlení je věc druhá. A právě tuto hranici dnes stát neumí dostatečně dobře sledovat ani vymáhat.

Víte, kolik turistů se v Praze 1 ubytovalo za loňský rok, kolik nocí zde v průměru hosté strávili a kolik z toho bylo krátkodobých pronájmů typu Airbnb či Booking?

Za Prahu jako celek víme, že cestovní ruch znovu výrazně roste. V roce 2025 se v pražských hromadných ubytovacích zařízeních ubytovalo přes 8,27 milionu hostů a počet přenocování se přiblížil 19 milionům. Průměrná délka pobytu byla kolem 3,3 dne. Praha je tedy znovu mimořádně silnou turistickou destinací.

U krátkodobého ubytování přes digitální platformy ale takto přesná čísla za Prahu 1 nemáme. A právě to ukazuje slabinu současného systému. Hotely jsou vidět. Evidují hosty, platí poplatky, komunikují s úřady a plní řadu povinností. U části platformového ubytování se však veřejná správa k přesným údajům dostává velmi složitě.

Proto podporujeme vznik systému eTurista. Bez dat se nedá dělat chytrá a funkční politika. Bez dat nevíte, kde je problém, jak je velký a jaká opatření skutečně fungují. Pak už jen hasíte jednotlivé požáry.

Pokud chce někdo pronajímat byt pro krátkodobé ubytování, jaké podmínky musí splnit? Musí se někde registrovat? Máte možnost byty zkontrolovat či případně odebrat oprávnění k pronájmu? Stalo se to někdy?

Pokud někdo poskytuje ubytování soustavně a za účelem zisku, nemělo by se to tvářit jako neformální sousedská výpomoc. Je to podnikání. A podnikání má mít jasná pravidla. Poskytovatel musí řešit živnostenské oprávnění, místní poplatek z pobytu, daňové povinnosti, evidenci hostů a také otázku, zda daný prostor vůbec může být k ubytovacím službám využíván.

Pro mě je v té debatě klíčová jednoduchá věta: byt má primárně sloužit k bydlení. Pokud se z něj stane faktické ubytovací zařízení, musí tomu odpovídat i právní a stavební režim. Není fér, aby hotely a penziony plnily přísné povinnosti, zatímco jim konkurují byty, které se navenek tváří jako běžné bydlení, ale reálně fungují jako hotel.

Městská část dnes nemá jednoduchý nástroj typu „licence Airbnb“, kterou by mohla udělit nebo odebrat. Jednotlivé případy proto řeší příslušné orgány podle konkrétního problému: stavební úřad, živnostenský úřad, správce místního poplatku nebo policie. Právě proto potřebujeme změnu zákona. Potřebujeme systém, který bude předvídatelný pro poctivé poskytovatele a vymahatelný vůči těm, kteří pravidla obcházejí.

Jak řešíte nelegální poskytování krátkodobých ubytování?

Dnes bohužel často až na základě podnětů od lidí, kteří v těch domech žijí. Někdo se ozve, že se v domě neustále střídají neznámí hosté, že je v noci hluk, že se nedá spát, že se ztrácí pocit bezpečí nebo že byt zjevně funguje jako ubytování pro turisty. Takový podnět se následně prověřuje.

To ale není dobrý systém. Je nespravedlivé, aby se z obyvatel stávali detektivové ve vlastním domě. A je to neefektivní i pro úřady, protože bez kvalitních dat řešíme jednotlivé případy zpětně, místo abychom měli přehled a mohli jednat včas.

Nechci, aby se z toho stala válka mezi obyvateli a turisty. Turista není nepřítel. Stejně tak není nepřítel podnikatel, který postupuje férově a plní své povinnosti. Problém je špatně nastavený systém, ve kterém část lidí vydělává na atraktivitě centra města, ale náklady potom nesou sousedé, domy, ulice a městská část.

Máte možnost krátkodobé ubytování nějakým způsobem regulovat?

Dnes jen velmi omezeně. Městská část může řešit konkrétní porušení zákona, ale nemá dostatečně silný nástroj, jak nastavit pravidla podle místních podmínek. A přitom je jasné, že stejná pravidla nemohou dávat smysl všude. Jiná situace je v menší obci, jiná na okraji města a úplně jiná v historickém centru Prahy, kde se cestovní ruch koncentruje v obrovské intenzitě.

Proto dlouhodobě jednáme s Ministerstvem pro místní rozvoj, poslanci i vládním zmocněncem pro regionální politiku a cestovní ruch Stanislavem Dvořákem. Chceme, aby systém eTurista byl skutečný nástroj, ne jen další formulář. Každá ubytovací jednotka by měla mít registrační číslo, platformy by měly zveřejňovat jen registrované nabídky a relevantní data by měly mít k dispozici příslušné orgány veřejné správy, například stavební úřady, živnostenské úřady nebo správci místního poplatku z pobytu.

Zároveň prosazujeme, aby před registrací bylo jasné, že daný prostor může být k poskytování ubytovacích služeb opravdu využíván. Registrace nesmí být bianco šekem k tomu, aby se z bytů pro bydlení stávaly hotely bez pravidel. Naopak má být nástrojem, který pomůže oddělit férové a legální poskytování ubytování od obcházení zákona.

Má krátkodobé ubytování negativní dopady na bezpečnost v Praze 1, jako např. vandalismus, nadměrný hluk, či na místní obyvatele? Co konkrétně jste v této souvislosti museli řešit či řešíte?

Ano, a je důležité říct, že nejde jen o abstraktní statistiky nebo politické heslo. Jde o každodenní život lidí. Když v domě bydlíte, znáte své sousedy, víte, kdo se pohybuje na chodbě, domluvíte se na běžných věcech. Když se ale za dveřmi každý pár dní střídá jiná skupina hostů s kufry, dům se začne měnit. Mizí sousedské vztahy, roste hluk, objevují se problémy s odpady, rušením nočního klidu, večírky nebo prostě jen s tím, že se lidé ve vlastním domě přestávají cítit doma.

Současně nechci paušalizovat. Mnoho návštěvníků Prahy se chová slušně a mnoho poskytovatelů ubytování se snaží podnikat odpovědně. Právě proto potřebujeme pravidla, která odliší poctivé od nepoctivých a férové podnikání od obcházení systému. Dobrá regulace nemá trestat všechny. Má chránit ty, kteří pravidla dodržují, a dát veřejné správě možnost zasáhnout tam, kde se pravidla obcházejí.

Praha 1 nemůže být jen kulisou pro víkendovou zábavu. Je to domov tisíců lidí. Naším cílem není bojovat s turisty ani s podnikateli. Chceme spojit obě strany: aby Praha zůstala otevřeným městem pro návštěvníky, ale zároveň normálním místem pro život. To znamená jasná pravidla, dostupná data, vymahatelnost a respekt k lidem, kteří v centru skutečně bydlí.

Jinými slovy: nechceme z Prahy méně živé město. Chceme, aby v jejím srdci zůstal i běžný život.